V 7 ráno jsme přijeli s bratrem a mama cateringem do Prahy ve vlaku ze Slovenska, každej druhej měl ve vlaku botky Nike, Assics nebo Mizuna, typickej poznávací znak těchto pohublých vytrvalců.
Suma sumárum se nás na Staromáku sešlo tak 20 000,což už bylo solidní číslo pro pražský kapsáře. Z toho běžců asi 13332. Samotný marathon má,tuším, stopku na čísle 11000,víc by Praha nezvládla. No uvidíme za pár let.
Každopádně v 9:00 to Venca Klaus odpálil a kluci z Kení se rozběhly rychlosti 20.1 km/h a utáhly to tímhle tempem až docíle. Soutěž "Doběhni kameramana" vyhrál Barus a trvalo mu to asi 2 hodiny a 5 minut. Asi bych to takhle nedal ani na kole. Asi určitě.
Brácha doběhl 2 hodiny po něm a pak se řádně zeblil pod Orlojem, když do sebe nahustil narychlo 2 pomeranče a ionťák. Holt tělo to prostě nepobralo po takovým vyčerání. No a homeless vedle se z toho taky málem zeblil. Jen já měl chuť na tyčinku Deli.
Nutno dodat,že v cíli byli i banány,další domácí produkt numero dos.
Každopádně dávám bratrovi palec nahoru, protože běhal ve svejch adidaskách, který sou přesně o číslo a půl větší, ale on na těchto botách trval (rebel).
Na celým tom marathonu mě nejvíc dostalo, jak nikdo na nikoho nedělal ramena, jak si běžci navzájem pomáhali, když někdo už byl v konci se silami a jak povzbuzovali fanoušci, bez nich by cílem tolik borců neproběhlo. Solidarita v nejčistší podobě.
Sílu a čest,
Remus Titus
yes, yes, oh yay! respekt rebelujicimu bratru! je to frajer! musela to byt superbajo akce, skoda ze se to nebeha i v kosovu!
OdpovědětVymazat